Nepravidelná pracovní doba a zdraví: co říká nová studie a co z toho plyne pro české firmy

Pracovní doba, která se týden od týdne mění, není jen organizační noční můra. Nová studie z University of Illinois ukazuje, že právě tato nepředvídatelnost je spojena se zhoršováním zdraví zaměstnanců. A dopady se u mužů a žen projevují zásadně odlišně.

Počet odpracovaných hodin je jedna věc; nepravidelnost je věc úplně jiná

Sociologický výzkum, publikovaný v červenci 2026 v časopise SSM – Population Health, analyzoval data více než 61 000 amerických pracovníků ve věku 18–64 let z průběžného šetření Current Population Survey. Autoři sledovali dvě věci současně: jak se měsíc od měsíce měnily odpracované hodiny a jak se v návaznosti na to měnilo subjektivní hodnocení zdraví.

Klíčové zjištění zní překvapivě jednoduše: rozhodující není absolutní počet odpracovaných hodin, ale míra jejich kolísání.

Pracovník se stabilním úvazkem 40 hodin týdně a pracovník se stabilním úvazkem 25 hodin týdně vykazují srovnatelné zdravotní výsledky. Jakmile ale hodiny začnou prudce kolísat (jeden měsíc 20, další 60, pak zase 20) zdravotní rizika narůstají.

„Je zcela zřejmé, že nejde o absolutní objem odpracovaných hodin," říká spoluautor výzkumu. „Problém je v proporcionální změně – jeden týden nahoru, další dolů. Lidé se možná dokážou přizpůsobit celkovému objemu práce, ale ne náhlým výkyvům. To je úplně jiný příběh."

Muži, ženy a efekt „zdravého přeživšího"

U mužů s velkou nestabilitou v rozpisech směn a proměnlivosti pracovních hodin vzrostla pravděpodobnost zhoršení zdraví na 38 % – oproti 28 % u mužů se stabilním rozvrhem. Pravděpodobnost stabilního zdraví klesla ze 46 % na 38 %. Muži přitom v zaměstnání zůstávali.

U žen, které zůstaly zaměstnané, nebyl statisticky průkazný vztah mezi kolísáním hodin a zhoršením subjektivního zdraví. Jenže když autoři do analýzy zahrnuli i ženy, které kvůli zdravotním problémům omezily úvazek, přerušily práci nebo odešly z trhu práce úplně, obraz se změnil: pravděpodobnost zdravotního omezení práce vzrostla z přibližně 2,5 % na téměř 8 %.

Právě tento mechanismus autoři označují jako healthy worker survivor effect: pracovníci, jejichž zdraví se zhoršilo natolik, že odešli ze zaměstnání, v datech o zaměstnaných jednoduše chybí. Zbylá skupina pak vypadá zdravější, než ve skutečnosti je, a rizika spojená s pracovními podmínkami se zdají menší.

„Rozšíření vzorku za hranice trvale zaměstnaných ‚přeživších' přináší do centra pozornosti širší populaci, která je rovněž ohrožena," upozorňuje spoluautorka studie.

Co to znamená pro české firmy?

Americká data nelze mechanicky přenášet na český trh práce – zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.) stanoví poměrně přísná pravidla pro rozvržení pracovní doby. Zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh směn a seznámit s ním zaměstnance nejméně dva týdny předem (§ 84).

Přesto existuje řada situací, kdy se i v českém prostředí pracovní doba fakticky stává nepředvídatelnou:

• Nerovnoměrné rozvržení pracovní doby – zákoník práce ho umožňuje v rámci vyrovnávacího období až 26 týdnů (kolektivní smlouvou až 52 týdnů). V praxi to znamená, že zaměstnanec může mít v jednom měsíci výrazně více hodin než v jiném.

• Konto pracovní doby (§ 86–87) – specifický nástroj, který umožňuje zaměstnavateli přidělovat práci podle aktuální potřeby. Zaměstnanec dostává stálou mzdu, ale odpracované hodiny se „vyrovnávají" až na konci období.

• Přesčasová práce a práce na zavolání – zejména ve výrobě, logistice a zdravotnictví bývá běžnou praxí.

• Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (DPP, DPČ) – u těchto forem pracovněprávního vztahu je rozvržení pracovní doby často méně stabilní.

Studie tak přináší důležitý argument: i když firma formálně dodržuje zákonné limity, samotná nepředvídatelnost rozvrhu může mít měřitelný dopad na zdraví zaměstnanců.

Požadavky české legislativy a oblasti, kterých se nejčastěji týká

V česku smaozřejmě existuje celá řada profesí nebo pracovních situací, kdy "papírová" pracovní doba zcela neodpovídá realitě. My tímto článkem samozřejmě nikoho nesoudíme – víme, že okolnosti jsou vždy velmi individuální. Byli bychom ale rádi, kdyby tento článek posloužil k tomu, aby co nejvíce zaměstnavatelů v Česku začalo vnímat možná rizika pro zdraví svých zaměstnanců spojená s nepravidelností pracovní doby.

1. Práce v třísměnném i nepřetržitém pracovním režimu je právně považována za práci s psychickou zátěží.

2. Je-li takto vykonávána déle než 4 hodiny za směnu, zařazuje se z hlediska faktoru psychické zátěže do 2. kategorie práce. Zaměstnavatel ji zařadí a neprodleně oznámí příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví.

3. U nočních pracovníků navíc platí zvláštní ochrana, včetně pracovnělékařských prohlídek za zákonných podmínek.

Relevantní předpisy: nařízení vlády o ochraně zdraví při práci (§ 31-32), vyhláška o kategorizaci prací (příloha č. 1, část 10) a zákon o ochraně veřejného zdraví (§ 37).

...a mnoho dalších. Nesmíme opomenout zemědělství a potravinářství a jejich sezónnost, gastronomii a hotelnictví a jeich dostupnost pro hosty, automobilový průmysl a jeho citlivost na globální trh, úklidové služby a ostrahu a jejich neúnavnou práci, učitele opravující písemky a připravující se na výuku ve svém soukromém čase. Nepravidelnost zasahuje takřka do každého oboru. Je jen na zaměstnavatelích, aby tuto realitu vnímali a adekvátně na ni reagovali.

Co si z toho odnést?

Studie nepřináší jednoduchý recept, ale jasný signál: stabilita rozvrhu je zdravotní faktor. Pro firmy, které provozují směnný, nerovnoměrný nebo sezónní režim, z toho vyplývá několik praktických kroků:

• Sledovat nejen nemocnost, ale i fluktuaci a důvody odchodů – zejména u pozic s proměnlivým rozvrhem.

• Minimalizovat zbytečnou nestabilitu – pokud lze rozvrh stabilizovat bez dopadu na provoz, stojí to za zvážení.

• Zohlednit rozvrh při preventivních prohlídkách – lékař posuzující zdravotní způsobilost by měl vědět, v jakém režimu zaměstnanec skutečně pracuje, nejen jakou má smluvní pracovní dobu.

• Ptát se zaměstnanců – subjektivní hodnocení zdraví bylo v této studii spolehlivým prediktorem. Pravidelný, byť jednoduchý průzkum může odhalit problémy dříve, než se projeví v nemocenské.

Úvodní fotografie © Pexels

Lu, S. Q., & Liao, T. F. (2026). Unstable Hours, Unequal Health: Gendered Occupational Health Costs of Work-Hour Volatility in the U.S. SSM – Population Health, 35, 101949. https://doi.org/10.1016/j.ssmph.2026.101949

Peseckyte, G. (2026, 19. srpna). Unstable hours, unequal health: The hidden health cost of unpredictable work. Euronews Health. https://www.euronews.com/health/2026/08/19/unstable-hours-unequal-health-the-hidden-health-cost-of-unpredictable-work

Eurofound (2025). Working anytime, anywhere: The quality of working time in the EU. https://www.eurofound.europa.eu/en/publications/all/working-anytime-anywhere-the-quality-of-working-time-in-the-eu

UNI Europa (2025). Fair Working Time Matters – Consolidated Study Report. https://www.uni-europa.org/wp-content/uploads/sites/3/2025/10/20250929_Fair-Working-Time-Matters_report_ENG_FV-1.pdf